Stalo se určitým folklórem svalovat jakýkoliv neúspěch v byznysu na aktuální epidemii COVID. Vím, že některá odvětví, například letecká doprava, celý turistický ruch a služby s ním spojené, ale třeba i kultura, jsou díky koronaviru v existenční krizi. V branžích, v nichž se pohybuji já, je to tak půl na půl. Jako novopečeného prezidenta Jockey Clubu ČR mě neobyčejně mrzí, že jsme museli prakticky odepsat část závodní sezóny, což je značná rána nejen pro majitele stájí a provozovatele závodišť, ale i pro samotné diváky. Naopak ve společnosti Glomex Military Supplies, kde jsem prezidentem, se nám všem v posledních měsících mimořádně dařilo. Podařilo se nám dodat polské armádě pikapy Ford v hodnotě téměř tři čtvrtě miliardy korun, zvítězili jsme v několika tendrech na dodávky technologií pro vojenská letiště, naše sesterská společnost Bowenite a.s. získala exkluzívní smlouvu na celosvětové zastoupení unikátní české technologie Balbar, kromě toho máme rozjednané další kontrakty v několika zemích světa. Možná jsme měli štěstí, ale spíš bych řekl, a to se nechci nijak vytahovat, že jsme byli dobře připraveni – covid necovid.
Tohle všechno se mi honilo hlavou, když jsem se před čtrnácti dny účastnil společně s dalšími kolegy ze zbrojního průmyslu a obchodu speciálního semináře v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR. Měl název Budoucnost a perspektivy obranného průmyslu po pandemii koronaviru, a byla to po dlouhé době zase jednou příležitost k vyjádření stanovisek co dál, až COVID tady s námi nebude.
Zásadní otázka, která se na semináři probírala, zněla: „Jakým způsobem udržet průmyslové kapacity v ČR, které jsou v krizových situacích nezbytné pro chod státu?“ Je jasné, že žádný stát není schopen udržet 100 % těchto kapacit, nicméně odpovědný stát má přinejmenším schopnost definovat své skutečně strategicky nezbytné kapacity a taky je prosadit. Možná, že se to potom nebude někomu líbit, když se nedostane na právě to „jeho“ portfolio služeb a přednost dostanou konkurenti s jejich službami a jejich schopnostmi.
Jenže jiná cesta není. Jedině tak bude stát disponovat prostředky a kapacitami, které mu pomohou překonat první dny, týdny možná i měsíce nepředvídané krizové situace. Nemám přitom na mysli jen výrobní kapacity, materiál ve skladech, ale taky celý systém logistického servisu a oprav. Jde o to, aby uživatel, ať už pozemní, letecké či jakékoliv jiné techniky, měl přesně stanoveno, kam bude technika odsunuta a kdo se o ní postará a uvede ji zpět do bojeschopného stavu.