Zdá se, že po několika letech přípravy velkých akvizičních programů se rezort obrany postupně dostává k jejich vlastní realizaci. Jako bývalého náčelníka generálního štábu mě to upřímně těší a vojákům AČR, a hlavně občanům České republiky to moc přeji.
Je asi zbytečné se vracet do dob, kdy takzvané zaručené indicie vzbuzovaly vášnivé diskuse o podezření vlivu tzv. nejmenovaných subjektů, o netransparentnosti, dokonce o možné trestné činnosti – například u radiolokátorů MADR, a dalších. Na to si musí každý odpovědět sám, hlavně ti, kteří přicházeli s těmito dramatickými závěry a vcelku nepřetržitě s nimi zásobovali celoplošná média a bezesporu tím i dělali radost našim protivníkům.
Určitě všichni netrpělivě čekáme na uzavření dalších velkých a pro ČR potřebných zbrojních kontraktů. Ty jsou však podmíněny ekonomickou stabilitou naší země a nezbytným vytvořením dlouhodobého a především pevného rámce finančních zdrojů alokovaných pro potřeby AČR. Několik let se vede diskuse, jak naplňovat rozpočet rezortu obrany, jak postupně dosáhnout jeho závazné dvouprocentní výše, jak navrhnout zákon o financování armády, jak vytvořit pro akvizice tzv. bazén finančních prostředků, atd. Po letech strávených v armádě a při vědomí odpovědnosti k zemi kde žiju a chci žít, jsem přesvědčen, že nejdůležitější je samotná vůle. Vůle bránit tuto zemi, vůle předřadit svobodu, demokracii a bezpečnost před ostatní pomíjivé a laciné hodnoty. Tuto silnou vůli předpokládám od všech lidí, od těch, kteří žijí svůj běžný standardní život v ústraní od velkých společenských a politických událostí, až po nejvyšší ústavní činitele. Žádná politická prohlášení ani zákony nám v tomto nepomohou. Možná, že nám trochu té vůle historicky chybí, na rozdíl od našich sousedů. Proto nám všem do nového roku 2020 přeji, abychom v sobě tu vůli objevili, protože to je hlavní podmínka, bez níž nebudeme moci dál bezpečně žít v naší překrásné vlasti.